Corvin

7. prosince 2016 v 23:57 | Corvin |  Členové
Také já se hlásím k spisovatelskému klubu. Ne proto, že bych se až tak cítil být spisovatelem, ale proto, že považuji za skvělé to, když se duše dokáže vypsat ze svých smutků a trápení, A své smutky a trápení má každá duše. Jen se liší hloubka těch sklepení, kterými prochází a čas, který tam tráví. A taky to, jaké šrámy to na duši zanechá. A to je zpravidla dáno shůry. Jsou štístka, která mají mělké sklepy a z té černé vody jim čouhá skoro celá hlava. Takoví lidé se z té černoty mohou i vychechtat. Zdálo by se, že jejim co závidět, ale kdoví. Každopádně ti, kdo píší, chrlí ze sebe anekdoty, veselé historky, písničky a verše. A ty mohou rozveselit leckoho dalšího.
Pak jsou v druhém extrému lidé, které ta černota natolik zaplaví, že po vynoření musí ven. Podle jejího množství a sytosti té černé ji někdo jen vyprskne z úst, někdo vykašle z plic a někdo jí je tak plný, že ji musí vyzvracet. Ani tito lidé to nevolí sami. Každý by chtěl být štístkem, ale jen málokomu to osud dopřál. A ta černota se přetvoří do temných příběhů a veršů, do smutných a strašidelných povídek, románů nebo básní.Ne každý je dokáže číst, ale paradoxně každému mohou pomoci, pomoci k tiché radosti, že jeho sklepení není tak hluboké a černé.
Mezi oběma krajními mezemi je velký prostor. A teď o sobě. Mé sklepení není ani extrémně mělké, ani extrémně hluboké. a jak tu tmu dostávám ven? Tím, že píšu tak, abych udělal někomu radost, a ta radost zvenčí ze mě svým proudem vyplavuje ten inkoust. A je-li tím potěšeným čtenářem třeba je žena, která mne přivedla na svět, už ten proud stačí na ty nejčernější šmouhy. A každý další úsměv je dalším očistným proudem. A proto dokud to půjde budu se snažit psát pro radost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama