Prosinec 2016

Svět je ruleta

8. prosince 2016 v 21:24 | Corvin |  Básně

Dívá se na sebe ...
... dívka krásná ...
... dlouho ... po léta ...
... svět ji hřeje i studí ...
... smutná a tichá ...
... chvilku jí plavou oči ...
... a za chvíli se směje ...
... na stromy na nebe ...
... smutná ... šťastná ...
... svět je ruleta ...
... baví ji a hned nudí ...
... sudá a lichá ...
... ve věčném kolotoči ...
... radosti ... beznaděje ...
Jednou je královna ...
... umí se zasnít ...
... když lustry svítí ...
... nad trůnní síni ...
... s démanty, zlatem ...
... světla zář vidí ...
... a cítí vonět růži ...
... polnice varovná ...
... nestačí zaznít ...
... pak náhle cítí ...
... jak lidé jíní
... vláčí ji blátem ...
... pak nenávidí ...
... a trny rvou jí kůži ...
A život valí se ...
... láskou a nenávistí ...
... ve věčném kolotoči ...
... a nahoru a dolů ...
... chvílemi kalí se ...
... chvílemi zase čistí ...
... zkusím Ti utřít oči
... a zasmějem se spolu ...

"Došlo na lámání nebe"

8. prosince 2016 v 0:28 | Corvin |  Básně
Lámou se nejlepší léta ...
... DOŠLO NA LÁMÁNÍ NEBE ...
... láme se podoba světa ...
... sám nejsem bez hříchu ...
... modlím se potichu ...
... snad to též nezláme Tebe ...

Láme se svět jak ho známe ...
... proto mi na mysli vytane ...
... nebe se nad hlavou láme ...
... a tak se tiše ptám ...
... protože nevím sám ...
... co ještě všechno je zlámané? ...
… co ještě všechno je zlámané? ...

Zlámané rekordy ... zlámané ideje ...
... zlámané akordy ... zlámané aleje ...

... zlámaná pole ... zlámané mraky ...
... zlámané dole ... nahoře taky ...

Láme se horizont s obrysy stromů ...
... lámou se hesla kont bankovních domů ...
... lámou se povahy v své touze po moci ...
... lámou se do Prahy dík naší bezmoci ...

Zlámané holínky pod mostem zebou ...
... zlámané vzpomínky na léto s Tebou ...
... zlámané koleje ... zlámaná nálada ...
... zlámané troleje padnou Ti na záda ...

Lámou se baletky i jejich piškoty ...
... lámou se důsledky té děsné rachoty ...
... zlámané haluze ... zlámané kramfleky ...
... zlamané iluze ... někdy i na věky ...

Zlámaní pánové pro svoje zálety ...
... zlámaně polykaj modravé tablety ...
... zlámané květiny ... zlámané zámky ...
... zlámané vidiny ... zlamané mamky ...

Lámem se zřídkakdy upřímným smíchem ...
... lámem se zlomeni dědičným hříchem ...
... lámou se perutě ... lámou se stvoly ...
... lámou se pod jídlem přecpané stoly ...

Než na to zlámané pohleďme raději ...
... na Lásku, na Víru, Moudrost a Naději ...
... bez Lásky, bez Víry, nebuďme pitomí ...
... pitomí docela ...
... Naděje nesmělá ...
... zbyde nám Naděje, že nás to nezlomí ...

Corvin

7. prosince 2016 v 23:57 | Corvin |  Členové
Také já se hlásím k spisovatelskému klubu. Ne proto, že bych se až tak cítil být spisovatelem, ale proto, že považuji za skvělé to, když se duše dokáže vypsat ze svých smutků a trápení, A své smutky a trápení má každá duše. Jen se liší hloubka těch sklepení, kterými prochází a čas, který tam tráví. A taky to, jaké šrámy to na duši zanechá. A to je zpravidla dáno shůry. Jsou štístka, která mají mělké sklepy a z té černé vody jim čouhá skoro celá hlava. Takoví lidé se z té černoty mohou i vychechtat. Zdálo by se, že jejim co závidět, ale kdoví. Každopádně ti, kdo píší, chrlí ze sebe anekdoty, veselé historky, písničky a verše. A ty mohou rozveselit leckoho dalšího.
Pak jsou v druhém extrému lidé, které ta černota natolik zaplaví, že po vynoření musí ven. Podle jejího množství a sytosti té černé ji někdo jen vyprskne z úst, někdo vykašle z plic a někdo jí je tak plný, že ji musí vyzvracet. Ani tito lidé to nevolí sami. Každý by chtěl být štístkem, ale jen málokomu to osud dopřál. A ta černota se přetvoří do temných příběhů a veršů, do smutných a strašidelných povídek, románů nebo básní.Ne každý je dokáže číst, ale paradoxně každému mohou pomoci, pomoci k tiché radosti, že jeho sklepení není tak hluboké a černé.
Mezi oběma krajními mezemi je velký prostor. A teď o sobě. Mé sklepení není ani extrémně mělké, ani extrémně hluboké. a jak tu tmu dostávám ven? Tím, že píšu tak, abych udělal někomu radost, a ta radost zvenčí ze mě svým proudem vyplavuje ten inkoust. A je-li tím potěšeným čtenářem třeba je žena, která mne přivedla na svět, už ten proud stačí na ty nejčernější šmouhy. A každý další úsměv je dalším očistným proudem. A proto dokud to půjde budu se snažit psát pro radost.

vlkodlak

7. prosince 2016 v 22:13 | wampiria |  Básně
Ked mesiac odokryje mrak,
na scénu prichádza vlkodlak.
Túži len po krvi a mäse ,
neskryjete sa ani v temnom lese.
Chce sa len do vás zahryznúť
a hned na úsvite zmiznúť.
Chce vidieť ako umieraťe
a bolesť u srdca máte.
Pach krvi ho váby viac a viac
a dobrým nechce byť nikdy viac......

muj zivot

6. prosince 2016 v 22:23 | Neox987 |  Členové
Pouceni pro vas zivot, mym zivotem

Nebylo mi jeste ani 5 minut a ja uz v tu chvily stracel vse na cem mi zalezelo
Ma vlastni mamka mi nestacila ani vzit do naruce ani mi rict ahoj, Jen me pry videla
kdyz me zrovna nesla sestricka zabalena v dece tim ze me da k ni donaruce,ale v tom
ji zrovna zhasl zivot. Ani si ji nepamatuji ani jeji fotku nemam, jen pribeh co mi vypravely
Ti co chtely abych znal pravdu.
Aby tohle nstacilo tak chvily po tom co mi umrela mamka nahle utekl otec a ja skoncil
v jeslickach a ja v tu chvily myslel ze tak to bude cely zivot, ale nebyl, po nejake dobe si me vzlala
jedna rodina a ja byl stastny ze aspon nekdo o me ma zajem, ale kde pak :'(
Byla to rodina, ktera nemela srdce ani city a ja trpel
Byly dny kdy me mlatili, dny kdy jsem byl zavrenej cele hodiny nekdy i dny v mistnosti, kde byla
tma ticho a smrad, Nejedl jsem nepil jsem, nemel vuly zit
Vzpominam na tu krutou noc kdy me zavrely ven na balkon a venku -15°C a ja temer nahy,
celou noc jsem proplakal a nikdo si toho pod balkonem kdo sel nevsiml, vsem to bylo jedno ze na balkone je male dite
a furt rve ze je mu zima a ze ma hlad.
Bolestive rany co na tele jsem mel od tech co chtely dite, jen proto, aby ho pak mohly
jen zneuzivat pro svuj prospech a mlatit dite co se neumi branit.
Jednoho krasneho avsak destiveho dne me vyhodily na ulici a jedna pani si toho vsimla a pomohla mi.
Vzala si me k sobe a ja ji miloval a ona me :)
Kdyby si tohle jednou precetla tak ji chci za vse podekovat a rict ji ze ji mam velmi rad a ze mi na ni velmi
zalezi....
I kdyz jsem potkal sve stesti tak i presto jsem mel furt v necem smulu
Bylo mi 14 let a ja mel holku se kterou jsem byl od svych 10 let a miloval jsem ji jako matka miluje sve dite
Byly jsme spolu tak stastni delaly jsme si furt ze vseho srandu a jako deti jsme si hraly na doktory a kdo ne?
Ale vse se zmenilo v ten osudovej den kdy primo pred mima ocima ji srazilo auto a ja bezel k ni a chytl ji do naruce,
nikdy nezapomenu na ty krasna slova co mi rekla tesne predtim nez naposled zavrela ocka sva krasna
Slova byla: ,, Miluji te a vzdy te budu milovat a az odejdu zapomen na me a bud stastnym jako jsi byl semnou, ahoj Medvidku´´.
.....
Ostatni si rikate ze mate tezky a osklivy zivot,ale vzpomen te si na muj zivot a na mou bolest
pak si uvedomite ze vas zivot zatim neni tak spatnej
Je to jen kus meho zivota a to je jen do 14 let, a to jsem toho spoustu vynechal
Bud te radi a stastni ze mate lidi kteri vas miluji a ze mate milovane rodice
Az bude vice casu napisi vam pokracovani meho osobniho zivota

Hle, padá hvězda!

6. prosince 2016 v 21:21 | Victoria Renkse |  Černá kronika
Hle, padá hvězda! Obloha temná. Vítr se zvedá a padá mlha. Zima. Ano zima. Jsou to dva roky co jsi zemřel. Tato jizva je nejhlubší, Lásko! Hvězdy prostě padají z nebe a přestávají svítit. Proč jsi to udělal? Ano já vím pravdu, ale nevím proč. Vlastně tuším či ne? Podívej! Padá hvězda tak něco si přej. Zase mluvím k hvězdám temnoty noci. Ano zase k vám mluvím vy pitomé hvězdy! Ach, proč padáte z nebe? A přestáváte svítit v nejtemnější temnotě? Proč k vám opět mluvím? Ne vážně nevím. Proč už nesvítíte na cestu?

Pár slov o mně

6. prosince 2016 v 21:00 | Framil |  Členové
Jsem Framil - ta, co se jí dotkla smrt. Ta, co žije věčně ve vzpomínkách. Po nocích bloudívám tmou, topím se ve snech. Marně hledám realitu, žiju ve svém vlastním světě. Cestuji skrz naskrz jinými vesmíry a poznávám tak nová prostředí. Historie se prolíná se současností a ovlivňuje můj život, myšlenky a názory.

trne ruží

6. prosince 2016 v 20:10 | wampiria |  Básně

Maličké dievčatko prichádza k prekrásnej červenej ružičke,
chce sa jej dotknúť, zistiť aké ma puky
no zrazu z kríkov rýchlo vytiahne ruky.
A krv sa valí zrazu po jej belavej blúzičke.

Pozrie sa smutne na ranu na ruke,
hlava sa jej točí a ruka je v muke.
Zatvára zelené oči, klesá k zemi od bolesti
o tejto krajine smútku sa už chýria zvesti.

Okolo dievčatka rastie tráva pomaly ale isto
nad krajinou už začína byť hmlisto.
Či je zima a či jar leží tam v tráve
mráz rumeň z jej líc láme.

Vyzerá sta bábika z krehkého porcelánu,
čo čaká kým príde deň a svetlo konečne
a bude šťastná na časy večné.
No nik nevie čo s ňou má osud v pláne.

Čaká tam už dobrých desať liet
aby sa mohla zobudiť a povedať pár viet.
Jej plavé vlasy sa ligocú v lúčoch slniečka,
počuť len tichý buchot jej slabého srdiečka.


Zrazu počuť v diaľke zvuk niekoľkých koní a hlasov.
Ktože môže prísť do týchto hrozných časov?
Mladík zosadne z koňa, príde k dievčine.
Pozrie na jej úbohé telo no nevie kto je na vine.

V diaľke zbadá ruže červené sťa krv.
Rýchlo sa rozbehol aby tam bol prv.
Nesmie ho nikto z ostatných predbehnúť,
a z koňov sa ani pohnúť.

Tasí meč, rýchlo ani neváha,
seká ruže jednu po druhej
a keď sú všetky preč, beží k dievčine tej,
no únava ho zrazu zmáha.

Pobozká dievčinu na pobledlé pery
a, že ju prebudí tomu veľmi verí.
Plavovláska zrazu otvorí zelené oči
A pred sebou princa v zbroji zočí.

Na jej perách zrazu úsmev nabehol,
keď jej ruku podal a k nej sa zohol.
Život do jej úbohého tela navrátil
a do smrti s ňou šťastne žil.

Vzkazy v hrobě

6. prosince 2016 v 15:38

To co nepatří k článkům jen sem. Děkuji.


Klín a hlína

6. prosince 2016 v 15:06 | Victoria Renkse |  Básně
S rukama v klíně,
hrabat se v hlíně.
Díky tobě,
stojím v hrobě.

Ty, ale s úsměvem,
a Ďábelským leskem v očích,
Bez utlačení hněvem,
pod hvězdami tančíš.

A otáčíš se ani nezamáváš,
ani kapka nesteče,
S radostí na mne šplápneš,
nechováš se vděčně ani statečně.

Díru v zemi vykopáváš,
pak strkáš mne tam,
A s radostí a usměvem zakopáváš,
se Smrtí se vdám.

(2015)

Fatty Pillow

6. prosince 2016 v 14:29 | CarolBranišak |  Básně
Fatty Pillow

Fatty to je človk s pozitivním myšlením
Fatty jo Fatty je náš pozitivní typek
diky jeho streamum a videiim jsme veselí a štastny
Fatty Fatty pokračuj v tom dl my tě nenechame padnout.
Fatty,fatty jsi naše motivace diky ti za to.
Pokračuj v tom dal dělaš to dobře a skvěle diky ti za spoustu dobrych motivací.

Svart hjärta

6. prosince 2016 v 12:29 | Victoria Renkse |  Básně
Svart hjärta

Jag älskar du
Min hjärta är död
Värld är mörk
Solguden är död
Min svart hjärta älskar du
Du är mitt liv
Rosemary
Min väg är mörka och onda
Jag vill inte leva
Min sinne är mörk
Jag är död inuti
Min mörk hjärta är död
Döden kommer for mig

Moje báseň

6. prosince 2016 v 11:37 | CarolBranišak |  Básně
Modré oči

Měl krásná modré oči,
tak modré jako hladina moře.
Miluje mě jako nikdo předtím.
Oči modré ma však koukat donich je slast.
Slast a hřejiví pocit mám když do jeho očí koukám.
Oči modré mi vše poví jak oc mě miluje.

Možná rozloučení

5. prosince 2016 v 23:49 | Victoria Renkse |  Básně
Nemá cenu znát mé jméno,
mojí osobnost.
Na náhrobku napsáno,
bezejmenná nicota.

Nemá cenu mne poznat,
sejít se se mnou.
Držet mne nad hladinou?
Proč....

Možná jsem prohrála život,
ale zato vyhrála svobodu.
Vy s úsměvy ve tvářích,
budete se smát.

Dostali jsme jí,
už tu konečně není.
A já se budu smát vám,
že tu stále jste...

Ale jen některým,
ostatní se pokusím navštěvovat...
(jedna z roku 2015)

údolie divých ruží

5. prosince 2016 v 23:41 | wampiria |  Básně

Chlápätko malinké, sotva desať liet,
kráča so sestričkou no vzápätí jej niet.
,,Leo, poď sem rýchlo, pozri na tu krásu pred nami,
akoby naša mamička bola stále s nami.,,
Údolie ruží od výmyslu sveta,
Leo kráča za ňou a konáre z cesty zmetá.

Červené, ružové, žlté a či belavé
zrazu sa Zuzke zamotali do nich vlasy plavé.
Leo sa ich snaží vymotať z tŕní ruží,
no, že to nebude také ľahké tuší.
Nakoniec to zvládne, sadne zmorený na zem
dúfa, že toto nádherné údolie nie je len sen.

Zuzka tancuje, trhá ruže do kytičky,
aby vraj mala potom krásne sníčky.
Leo zatvára oči, únava ho zmáha
a o malú Zuzku sa trochu obáva.
Zaspal, vzápätí sa ale budí,
obzerá sa kde Zuzka je, myseľ ho to núti.

,,Zuzka, Zuzka kdeže si, odpovedz
a prečo si sa schovala mi povedz!,,
Samé ticho, tma už spriada svoje čierne nite,
Leo pomali kráča popri mesačnom svite.
Hľadá Zuzku, srdce mu bije rýchlo ako nikdy ešte,
má pocit, akoby im obom ktosi šepkal ,,bežte!,,

Slzy z očí mu tečú, smútok v duši má
no netuší kde malú Zuzku hľadať má.
,,Zuzička, Zuzka poď sem už to nie je smiešne, teraz v noci.,,
cíti akoby ho tie ruže mali vo svojej moci.
Nemôže sa dostať z údolia, blúdi tmou bezradne,
veru ťažké to je, keď ani na cestu nevidí poriadne.

Počuje hlasy, počuje spev, akoby ho ruže volali
a chceli povedať čo na srdci mali.
Padá na zem, o niečo sa potkol,
neverí čo vidí, keď sa toho dotkol.
Jeho malá sestrička v kaluži krvi leží
a hrôza so smútkom mu v tele beží.

Plače ešte viac ani nedýcha,
veď zomrela jeho sestrička, jeho pýcha.
Okolo hlavy červené ruže sa točia
a s radosťou sa v kaluži krvi močia.
Objíma sestričku, nechce v smrť jej uveriť,
chce to rýchlo na dobré zmeniť.

No návratu už niet pre ňu ani pre neho,
keď tu zrazu začuje v tichu svoje meno.
,,Leo, Leo, poď k nám, nemusíš sa báť,
my ty chceme len tvoj život vziať.,,
Ruže s úsmevom točia sa okolo neho,
pritom vyslovujú stále jeho meno.
Cíti už smrť na jazyku, smutne jej otvára
a spolu so sestričkou do krajiny mŕtvych sa vnára.
(Jedna z roku 2012 )



Pár slov o mě...

5. prosince 2016 v 23:21 | Azazel |  Členové
Jsem převážně malíř, ale sem tam napíšu i nějakou tu báseň či povídku, stejně jako ve svých obrazech se i v tomto druhu tvorby zaobýrám pocity nebo situacemi které jsou často běžnému člověku cizí považuje je za tabu a povědšinou o nich radši ani nepřemíšlí. Ve své výtvarné tvorbě tyto skutečnosti prezentuji stylem: Biomechanický Sürrealismus. Ovšem v tvorbě literární převažují pojmy jako: strach, utrpení, pomsta, moc, chtíč. To vše vědšinou ve stylu dekadence a horroru...
IAO Azazel

Ano zase já

5. prosince 2016 v 23:16 | Victoria Renkse |  Členové
Já vím, já vím, ano vím. Další blog, že? Avšak tento blog vznikl na myšlenky mé hlavy. Přemýšlela jsem nad tím dlouho jestli to udělat či ne a nějak k realizaci došlo. Tento blog je spisovatelský-klub. Takže myšlenku realizuji.

Něco o mne.

Jsem Victoria to víte. Je mi 20 a píši básně,povídky,příběhy. Mám hromadu duševních poruch. Nerada o sobě mluvím. Miluji Katatoniu. Chci na sever za polární září. Učím se švédštinu. Ráda maluji,kreslím,fotím. Miluji černou barvu. Růže,opuštěná místa,hřbitovy. Zemřelo mi více lidí. Sbírám hřbitovní svíčky. Zajímám se o magii. Jsem svá. Do gothiky a metalu. Miluji vodu. A dál mne nic nenapadá...

niečo málo o mňe

5. prosince 2016 v 22:56 | wampiria |  Členové
Zdravim, volám sa simona a svetlo sveta som tentokrát uzrela 4.2.1992 . Som zo Slovenska, bývam pár km od českých hraníc. Ako si už možno podaktorý všimli, podotkla som , že tentokrát pretože verím v reinkarnáciu. Verím,že sme nespočetne vela krát žili a nespočetne vela krát žiť budeme.
Okrem písania básničiek a príbehov ma baví aj kreslenie , pozeranie filmov..hlavne hororov a fantazy. Taktiež počúvanie hudby : hlavne teda metal,rock punk . Taktiež ma zaujíma okultizmus.
Rada si prečítam rôzne zaujímavosti o paranormálnych javoch : duchovia, ufo , démony a pod.. (Oblubujem hlavne časopis Enigma :) ). Veríte v kliatby a podobné veci ? Ak áno, myslím, že si budeme rozumieť ........

Spisovatelský klub náběr

5. prosince 2016 v 22:39 | Victoria Renkse |  Členové

Tak jo nabíráme lidi do našeho klubu. Každý kdo něco píše je vítán. Je nás zatím zhruba osm. Takže kdo chce být naším členem at napíše komentář. Děkuji

Já jsem to založila


první úkol je napsat něco osobě

za 2. vymysli si přezdívku

Pár věcí o mě (můj příběh)

5. prosince 2016 v 22:17 | CarolBranišak |  Členové
Ahoj chtěla bych se vám trochu přectavit a proto vám napíšu tento malí příběh a informací o mě.

Jmenuji se Karolina a muj přiběh začína roku 1993.21.5 kdy jsem se narodila a mysleli si všichni,že jsem zdravé ditě ale bohužel to byl velký omyl narodila jsem se ze srdeční vrozenou vadou.První operaci jsem měla v v pul roce druhou v sedmi letech a posledni třeti jsem měla ve třinacti letech.Bohužel mě eka minimalně ale ještě jedna poslední dobou se to semnou zhoršuje.Ale ted něco pozitivního a lepšího miluji zvířata hlavně psy.Mezi má oblibená zvířata patří vlk,liška,delfin,lev a tygr.Můj partnerský život do ted moc štastný nebyla ale ted to vypada,že už se i to štěstí na mě obratilo.Co bych tak osobě jetě řekla jedině to,že moje oblibená hudba je metal,rock,punk a nějaký ten pop.Moje oblibená barva je černa,červena a modrá ale nejvíce černá miluji temné věci a i se o temné věci zajímam poslední dobou se zajímam o les jmenem Branišovský les kdo je z českých budejic vi o kterém lese mluvim.Tak ted se sváma loučím a doufám,že těchto pár informací vám bude stačit budeteli chtít vědět více stačí řici ,CarolBranišak