Přiběh dvou dívek

11. února 2017 v 22:14 | CarolBranišak
Ten to příběh vypráví o nás dvou.


Ten to příběh se udál roku 2016.6.dubna kdy jsem tě poprvé spatřila osbně a do dnes jsem za to moc ráda.Když jsem tě uviděla rozbušilo se mi srdce ale mám takoví pocit,že ty jsi to věděla,že to srdce mi buší podívala jsi se na mě takovím pohledem který řikal abych byla v klidu,že tu jsi semnou.Pry se nemusím bat když jsi v mé přitomnosti to vše říkali tvé nádherné oči.Chyběl mi jen tvůj úsměv ale vím,že život ti tak ulížil,že ani nemáš chuť se smát nedivím se mívám to občas taky.Od chvíle kdy tě znám osobně mám pocit,že jsi má zpřízněná duše ne jen kamarádka ale i z přízně ná dušička moje.Moje princeznička kterou mám moc rda a moc mi na ní záleží.Rada bych tě zas viděla protože mi dost chybíš.Doufám,že se zas setkáme brzy.Poslední dobou na tebe fakt hodně myslím a jelikož mi nepíšeš tak nevim co s tebou je a bojim se o tebe.Taky mě nic nebaví když myslím na tebe na to jak se asi máš a tak já vím,že teď psát nemůžeš ale já se kvuli tomu trochu trápím.Obě máme rády stejný styl oblíkání.Mílujeme černou barvu také černé růže.Málo kdo nás chápe málo kdo chápe proč milujeme černou.Život nám dvoum dost ubližuje a to je to co jiní nechápou,nechápou jak se cítíme a jak nám je.Jedna druhé ale rozumíme a i citíme co se stou druhou dějě.Libi se nám i podobný styl muziky my dvě jsme si prostě souzené to je můj vnitřní pocit.Naše duše už jsou hodně dlouho propojené jen my si to nechcee přiznat.Chci ti toho tolik řici a nemůžu nejde to protožee jsi o demě tak daleko.Když na tebe myslim slzy mi tečou po tvářích jak moc ráda bych tě viděla a obejmula.Když píšu onás je toho tolik co bych ráda napsala ale jak se říka kolikrát nevim co můžu napsat co ne co třeba popřípadně nějak upravit a nebo nechat.Jerdnou až mi uplně odejdeš a já zůstanu sama tak si pamatuj že mi budeš dost chybět.Ty vlatně ale nesmíš odejít protože náš příběh teprve začal.Nerada bych aby ještě než pořadně začal skončil musíme obě bojovat věřím v nás věřím v to,že spolu vše zvládnem spolu jsme silné.Je mi liti co lidi si o tobě myslí a že tě nechápou.Ano je pravda,že někdy mám i já problém tě pochopit a ne dvakrát se mi libí co dělaš ebo co píšeš na socialní sit ale na druhou stranu vím aspon z časti co jsi mi povídala jaké důvody k tomu maš a proč se to děje.Chci až budeš ten to přiběh čict abys věděla,že v mem srdci a mé mysli budeš pořad.Mila princezno mžná mě ty bereš trochu jinak než já tebe ale věř,že jsem moc ráda za ten den kdy jsme se poznali osobně v tváři tvář a mohli jsme si hezky popovídat protože přeci jen přes ten internet to neni ono to mi dáš doufám za pravdu.Přes internet neužu skoro nic nmužu ti řici to co ti chci řict do očí nemužu tě obejmout když to potřebuješ když jsi smutná nebo když se hodně trápíš tak ti nemůžu být tak velkou oporou jako osobně.Nestydim se řict že tě dokonce miluji ano nejako přitelkyni nebo přitele ale jako někoho kdo pro mě znamená hodně.
 

Chybiš mi

10. února 2017 v 16:34 | CarolBranišak
Ani neviš jak mi schaziš,ani neviš jak mi chybiš.Byla jsi moji princeznou mojí propojenou duší až tohle budeš číst budeš vědě,že mluvím zrovna o tobě proto vím,že tvé jméno psát nemusím ty to víš sama.Když jsme se poznali osobně chvilku jsem váhala co si myslet mám ale ty sama víš že jsem tě začala vice chapat i když jsem ti to nedávala na jevo.Prosila jsi mě a v čich jsi měla douání,že se na tebe nevikašlu a ja se na tebe nevikašlala tak moc mi scházíš že občas ani nespím a myslím na tebe.Tenkrát když jsme se viděli dala jsi mi pusu kterou já apsolutně nečekala ale dodnes ti za ní děkuji protože vím,že byla upřímná a od srdce.Popravdě v tu chvili jsem citila,že mě má někdo opravdu rád a byla jem ráda,že jsi to zrovna ty moc děkuji.Děkuji osudu,že nás spojil.Máme par společných fotek a vždy když se na jednu zadívám řeknusi to ona mi ukazala co to je mít rád od srdce a myslet na druhého vic než na sebe uměla jsem to už dříve ale ty jsi tomu dala ještě jinačí rozměr a vyznam.Občas v myšlenkách volám tvé jméno někdy mám pocit,že ho volám ale i ze spaní. 6.dubna ten datum si budu hodně dlouho pamatovat to jsme se viděli osobně a i se osobně poznali.Všichni tě vidi je negativně a nechtěj tě moc chapat ale ja tu při tobě budu pořad neboj se.Doufam,že až s to přečteš,že se ti vykouzlí úsměv na tvých krásných rtech.Prozatím se měj krásně.

Svět je ruleta

8. prosince 2016 v 21:24 | Corvin |  Básně

Dívá se na sebe ...
... dívka krásná ...
... dlouho ... po léta ...
... svět ji hřeje i studí ...
... smutná a tichá ...
... chvilku jí plavou oči ...
... a za chvíli se směje ...
... na stromy na nebe ...
... smutná ... šťastná ...
... svět je ruleta ...
... baví ji a hned nudí ...
... sudá a lichá ...
... ve věčném kolotoči ...
... radosti ... beznaděje ...
Jednou je královna ...
... umí se zasnít ...
... když lustry svítí ...
... nad trůnní síni ...
... s démanty, zlatem ...
... světla zář vidí ...
... a cítí vonět růži ...
... polnice varovná ...
... nestačí zaznít ...
... pak náhle cítí ...
... jak lidé jíní
... vláčí ji blátem ...
... pak nenávidí ...
... a trny rvou jí kůži ...
A život valí se ...
... láskou a nenávistí ...
... ve věčném kolotoči ...
... a nahoru a dolů ...
... chvílemi kalí se ...
... chvílemi zase čistí ...
... zkusím Ti utřít oči
... a zasmějem se spolu ...
 


"Došlo na lámání nebe"

8. prosince 2016 v 0:28 | Corvin |  Básně
Lámou se nejlepší léta ...
... DOŠLO NA LÁMÁNÍ NEBE ...
... láme se podoba světa ...
... sám nejsem bez hříchu ...
... modlím se potichu ...
... snad to též nezláme Tebe ...

Láme se svět jak ho známe ...
... proto mi na mysli vytane ...
... nebe se nad hlavou láme ...
... a tak se tiše ptám ...
... protože nevím sám ...
... co ještě všechno je zlámané? ...
… co ještě všechno je zlámané? ...

Zlámané rekordy ... zlámané ideje ...
... zlámané akordy ... zlámané aleje ...

... zlámaná pole ... zlámané mraky ...
... zlámané dole ... nahoře taky ...

Láme se horizont s obrysy stromů ...
... lámou se hesla kont bankovních domů ...
... lámou se povahy v své touze po moci ...
... lámou se do Prahy dík naší bezmoci ...

Zlámané holínky pod mostem zebou ...
... zlámané vzpomínky na léto s Tebou ...
... zlámané koleje ... zlámaná nálada ...
... zlámané troleje padnou Ti na záda ...

Lámou se baletky i jejich piškoty ...
... lámou se důsledky té děsné rachoty ...
... zlámané haluze ... zlámané kramfleky ...
... zlamané iluze ... někdy i na věky ...

Zlámaní pánové pro svoje zálety ...
... zlámaně polykaj modravé tablety ...
... zlámané květiny ... zlámané zámky ...
... zlámané vidiny ... zlamané mamky ...

Lámem se zřídkakdy upřímným smíchem ...
... lámem se zlomeni dědičným hříchem ...
... lámou se perutě ... lámou se stvoly ...
... lámou se pod jídlem přecpané stoly ...

Než na to zlámané pohleďme raději ...
... na Lásku, na Víru, Moudrost a Naději ...
... bez Lásky, bez Víry, nebuďme pitomí ...
... pitomí docela ...
... Naděje nesmělá ...
... zbyde nám Naděje, že nás to nezlomí ...

Corvin

7. prosince 2016 v 23:57 | Corvin |  Členové
Také já se hlásím k spisovatelskému klubu. Ne proto, že bych se až tak cítil být spisovatelem, ale proto, že považuji za skvělé to, když se duše dokáže vypsat ze svých smutků a trápení, A své smutky a trápení má každá duše. Jen se liší hloubka těch sklepení, kterými prochází a čas, který tam tráví. A taky to, jaké šrámy to na duši zanechá. A to je zpravidla dáno shůry. Jsou štístka, která mají mělké sklepy a z té černé vody jim čouhá skoro celá hlava. Takoví lidé se z té černoty mohou i vychechtat. Zdálo by se, že jejim co závidět, ale kdoví. Každopádně ti, kdo píší, chrlí ze sebe anekdoty, veselé historky, písničky a verše. A ty mohou rozveselit leckoho dalšího.
Pak jsou v druhém extrému lidé, které ta černota natolik zaplaví, že po vynoření musí ven. Podle jejího množství a sytosti té černé ji někdo jen vyprskne z úst, někdo vykašle z plic a někdo jí je tak plný, že ji musí vyzvracet. Ani tito lidé to nevolí sami. Každý by chtěl být štístkem, ale jen málokomu to osud dopřál. A ta černota se přetvoří do temných příběhů a veršů, do smutných a strašidelných povídek, románů nebo básní.Ne každý je dokáže číst, ale paradoxně každému mohou pomoci, pomoci k tiché radosti, že jeho sklepení není tak hluboké a černé.
Mezi oběma krajními mezemi je velký prostor. A teď o sobě. Mé sklepení není ani extrémně mělké, ani extrémně hluboké. a jak tu tmu dostávám ven? Tím, že píšu tak, abych udělal někomu radost, a ta radost zvenčí ze mě svým proudem vyplavuje ten inkoust. A je-li tím potěšeným čtenářem třeba je žena, která mne přivedla na svět, už ten proud stačí na ty nejčernější šmouhy. A každý další úsměv je dalším očistným proudem. A proto dokud to půjde budu se snažit psát pro radost.

vlkodlak

7. prosince 2016 v 22:13 | wampiria |  Básně
Ked mesiac odokryje mrak,
na scénu prichádza vlkodlak.
Túži len po krvi a mäse ,
neskryjete sa ani v temnom lese.
Chce sa len do vás zahryznúť
a hned na úsvite zmiznúť.
Chce vidieť ako umieraťe
a bolesť u srdca máte.
Pach krvi ho váby viac a viac
a dobrým nechce byť nikdy viac......

muj zivot

6. prosince 2016 v 22:23 | Neox987 |  Členové
Pouceni pro vas zivot, mym zivotem

Nebylo mi jeste ani 5 minut a ja uz v tu chvily stracel vse na cem mi zalezelo
Ma vlastni mamka mi nestacila ani vzit do naruce ani mi rict ahoj, Jen me pry videla
kdyz me zrovna nesla sestricka zabalena v dece tim ze me da k ni donaruce,ale v tom
ji zrovna zhasl zivot. Ani si ji nepamatuji ani jeji fotku nemam, jen pribeh co mi vypravely
Ti co chtely abych znal pravdu.
Aby tohle nstacilo tak chvily po tom co mi umrela mamka nahle utekl otec a ja skoncil
v jeslickach a ja v tu chvily myslel ze tak to bude cely zivot, ale nebyl, po nejake dobe si me vzlala
jedna rodina a ja byl stastny ze aspon nekdo o me ma zajem, ale kde pak :'(
Byla to rodina, ktera nemela srdce ani city a ja trpel
Byly dny kdy me mlatili, dny kdy jsem byl zavrenej cele hodiny nekdy i dny v mistnosti, kde byla
tma ticho a smrad, Nejedl jsem nepil jsem, nemel vuly zit
Vzpominam na tu krutou noc kdy me zavrely ven na balkon a venku -15°C a ja temer nahy,
celou noc jsem proplakal a nikdo si toho pod balkonem kdo sel nevsiml, vsem to bylo jedno ze na balkone je male dite
a furt rve ze je mu zima a ze ma hlad.
Bolestive rany co na tele jsem mel od tech co chtely dite, jen proto, aby ho pak mohly
jen zneuzivat pro svuj prospech a mlatit dite co se neumi branit.
Jednoho krasneho avsak destiveho dne me vyhodily na ulici a jedna pani si toho vsimla a pomohla mi.
Vzala si me k sobe a ja ji miloval a ona me :)
Kdyby si tohle jednou precetla tak ji chci za vse podekovat a rict ji ze ji mam velmi rad a ze mi na ni velmi
zalezi....
I kdyz jsem potkal sve stesti tak i presto jsem mel furt v necem smulu
Bylo mi 14 let a ja mel holku se kterou jsem byl od svych 10 let a miloval jsem ji jako matka miluje sve dite
Byly jsme spolu tak stastni delaly jsme si furt ze vseho srandu a jako deti jsme si hraly na doktory a kdo ne?
Ale vse se zmenilo v ten osudovej den kdy primo pred mima ocima ji srazilo auto a ja bezel k ni a chytl ji do naruce,
nikdy nezapomenu na ty krasna slova co mi rekla tesne predtim nez naposled zavrela ocka sva krasna
Slova byla: ,, Miluji te a vzdy te budu milovat a az odejdu zapomen na me a bud stastnym jako jsi byl semnou, ahoj Medvidku´´.
.....
Ostatni si rikate ze mate tezky a osklivy zivot,ale vzpomen te si na muj zivot a na mou bolest
pak si uvedomite ze vas zivot zatim neni tak spatnej
Je to jen kus meho zivota a to je jen do 14 let, a to jsem toho spoustu vynechal
Bud te radi a stastni ze mate lidi kteri vas miluji a ze mate milovane rodice
Az bude vice casu napisi vam pokracovani meho osobniho zivota

Hle, padá hvězda!

6. prosince 2016 v 21:21 | Victoria Renkse |  Černá kronika
Hle, padá hvězda! Obloha temná. Vítr se zvedá a padá mlha. Zima. Ano zima. Jsou to dva roky co jsi zemřel. Tato jizva je nejhlubší, Lásko! Hvězdy prostě padají z nebe a přestávají svítit. Proč jsi to udělal? Ano já vím pravdu, ale nevím proč. Vlastně tuším či ne? Podívej! Padá hvězda tak něco si přej. Zase mluvím k hvězdám temnoty noci. Ano zase k vám mluvím vy pitomé hvězdy! Ach, proč padáte z nebe? A přestáváte svítit v nejtemnější temnotě? Proč k vám opět mluvím? Ne vážně nevím. Proč už nesvítíte na cestu?

Pár slov o mně

6. prosince 2016 v 21:00 | Framil |  Členové
Jsem Framil - ta, co se jí dotkla smrt. Ta, co žije věčně ve vzpomínkách. Po nocích bloudívám tmou, topím se ve snech. Marně hledám realitu, žiju ve svém vlastním světě. Cestuji skrz naskrz jinými vesmíry a poznávám tak nová prostředí. Historie se prolíná se současností a ovlivňuje můj život, myšlenky a názory.

trne ruží

6. prosince 2016 v 20:10 | wampiria |  Básně

Maličké dievčatko prichádza k prekrásnej červenej ružičke,
chce sa jej dotknúť, zistiť aké ma puky
no zrazu z kríkov rýchlo vytiahne ruky.
A krv sa valí zrazu po jej belavej blúzičke.

Pozrie sa smutne na ranu na ruke,
hlava sa jej točí a ruka je v muke.
Zatvára zelené oči, klesá k zemi od bolesti
o tejto krajine smútku sa už chýria zvesti.

Okolo dievčatka rastie tráva pomaly ale isto
nad krajinou už začína byť hmlisto.
Či je zima a či jar leží tam v tráve
mráz rumeň z jej líc láme.

Vyzerá sta bábika z krehkého porcelánu,
čo čaká kým príde deň a svetlo konečne
a bude šťastná na časy večné.
No nik nevie čo s ňou má osud v pláne.

Čaká tam už dobrých desať liet
aby sa mohla zobudiť a povedať pár viet.
Jej plavé vlasy sa ligocú v lúčoch slniečka,
počuť len tichý buchot jej slabého srdiečka.


Zrazu počuť v diaľke zvuk niekoľkých koní a hlasov.
Ktože môže prísť do týchto hrozných časov?
Mladík zosadne z koňa, príde k dievčine.
Pozrie na jej úbohé telo no nevie kto je na vine.

V diaľke zbadá ruže červené sťa krv.
Rýchlo sa rozbehol aby tam bol prv.
Nesmie ho nikto z ostatných predbehnúť,
a z koňov sa ani pohnúť.

Tasí meč, rýchlo ani neváha,
seká ruže jednu po druhej
a keď sú všetky preč, beží k dievčine tej,
no únava ho zrazu zmáha.

Pobozká dievčinu na pobledlé pery
a, že ju prebudí tomu veľmi verí.
Plavovláska zrazu otvorí zelené oči
A pred sebou princa v zbroji zočí.

Na jej perách zrazu úsmev nabehol,
keď jej ruku podal a k nej sa zohol.
Život do jej úbohého tela navrátil
a do smrti s ňou šťastne žil.

Kam dál